Diamantové brusné kotouče jsou vysoce účinné nástroje pro broušení tvrdých a křehkých materiálů, jako je slinutý karbid, sklo, keramika a drahé kameny. V posledních letech s rychlým rozvojem technologií vysokorychlostního broušení a ultra{2}}přesného broušení jsou na brusné kotouče kladeny vyšší požadavky. Brusné kotouče s keramikou a pryskyřicí-již nesplňují výrobní potřeby. Brusné kotouče s kovem{6}}pojeným pojivem jsou díky své vysoké pevnosti spojení, dobré tvarovatelnosti a dlouhé životnosti široce používány ve výrobě. Diamantové brusné kotouče-s kovovým pojivem se dělí hlavně na dva typy podle způsobu výroby: slinování a galvanické pokovování. Aby bylo možné plně využít účinek supertvrdých brusiv, byl od počátku 90. let v zahraničí vyvíjen nový typ brusného kotouče využívající technologii vysokoteplotního pájení, která je stále ve fázi výzkumu a vývoje.
Brusný kotouč je řezný nástroj pro broušení. Je to porézní předmět složený z mnoha malých, tvrdých brusných zrn spojených dohromady pojivem. Brusná zrna přímo vykonávají řeznou práci a musí být ostrá a mít vysokou tvrdost, tepelnou odolnost a určitý stupeň houževnatosti. Mezi běžné brusiva patří oxid hlinitý a karbid křemíku. Brusivo na bázi oxidu hlinitého má vysokou tvrdost a dobrou houževnatost, díky čemuž je vhodné pro broušení oceli. Brusiva z karbidu křemíku mají ještě vyšší tvrdost, jsou ostřejší a mají dobrou tepelnou vodivost, ale jsou křehčí, díky čemuž jsou vhodná pro broušení litiny a slinutého karbidu.
Broušení je způsob obrábění obrobků pomocí brusného kotouče jako řezného nástroje na brusce.
Charakteristiky této metody jsou.
(1) Díky vysoké tvrdosti a tepelné odolnosti brusných zrn v brusném kotouči lze broušením zpracovávat materiály s velmi vysokou tvrdostí, jako je kalená ocel a slinutý karbid.
(2) Charakteristiky brusného kotouče a brusky určují, že systém procesu broušení může provádět rovnoměrné mikro-řezání, obecně přibližně=0.001–0,005 mm; rychlost broušení je velmi vysoká, obecně dosahuje v=30–50 m/s; bruska má dobrou tuhost; a používá se hydraulický převod. Broušením lze tedy ekonomicky dosáhnout vysoké přesnosti zpracování (IT6–IT5) a nízké drsnosti povrchu (Ra=0.8–0,2 μm). Broušení je jednou z hlavních metod pro přesné obrábění dílů.
(3) V důsledku intenzivního tření je teplota v mlecí zóně velmi vysoká. To může způsobit napětí a deformaci v obrobku a dokonce spálit povrch obrobku.
Proto je třeba při broušení nanést velké množství chladicí kapaliny, aby se snížila teplota broušení. Chladicí kapalina také slouží k odstraňování třísek a zajišťuje mazání.
(4) Radiální síla při broušení je velmi velká. To způsobí pružnou deformaci v systému obrobku -brusného kotouče- obráběcího stroje, což má za následek, že skutečná hloubka řezu je menší než jmenovitá hloubka řezu. Proto, když se broušení blíží ke konci, měl by být dokončovací průchod proveden bez dalšího přísuvu, aby se eliminovaly chyby.
(5) Poté, co se brusná zrna otupí, zvýší se brusná síla, což způsobí lámání nebo odlamování brusných zrn, čímž se obnažují nové ostré hrany. Tato vlastnost se nazývá „samoostří{2}}“. Samo-ostření umožňuje, aby broušení po určitou dobu probíhalo normálně, ale po určité době provozu by mělo být provedeno ruční orovnávání, aby zvýšená brusná síla nezpůsobovala vibrace, hluk a poškození kvality povrchu obrobku.